<<   <   obsah   > >>

Tonda Couf

S Tondou jsme měli velmi korektní vztahy. Každý jsme byli z jiného těsta a jeden na druhého pohlížel trochu exoticky. To nic nemění na skutečnosti vzájemného respektu. Náklonnost k němu cítila i moje Iva. Ona je sice z podobného prostředí jako já nebo Roman, ale stejně jako Tonda, je neemotivně příměčistá. To je hodně specifický pojem a abyste jej plně pochopili, museli byste jednoho z nich znát.

V uvedené rozdílnosti nehledejte nic světoborného. Když jsme hráli o prázdninách brigádu v baru bylo pro mně a pro Romana přirozené, že jsme se šli dopoledne koupat. Pro kluky Coufů k nepochopení. Když napadl sníh, táhli jsme s Romanem lyže na zádech, pěšky z lipenského nádraží až na sjezdovku na Kramolíně. Pro kluky Coufů, ale možná i pro Zbyška tehdy absolutně k nepochopení. Jak jsme se s Romanem oblékali, pro Tondu opět důvod k veselému rýpání. Kluci by ale jistě dobře popsali stejný pohled z druhé strany...

Tonda byl jiný, než dojem, který kolem sebe vyvolával. Bylo na něj v prvé řadě od života hodně naloženo. S tím se každý pere, jak umí. Znal jsem ho po Romanovi nejvíce. Hodně osobních věcí probral s mou mamkou, to byl možná důvod. Na začátku Patentu jsme se dělili o manažování Patentu . Tonda rozuměl zábavám, já měl kontakty na rozhlas, na město a festivaly. V žádném případě se nejednalo o dvojí vedení Patentu. Tonda byl vždy uznávaný kapelník. Když jsem se odstěhoval do Prahy a Tonda byl po všech směrech stále více a více zorientovaný, postupně si všechno řídil sám. Odpovídalo to i jeho povaze. Neměl jsem moc síly zábavový směr kapely strhnout na stranu mých oblíbených hudebních pořadů. Vliv každého muzikanta na chod kapely je dán jeho instrumentální nezbytností. To prostě platí. Na rozdíl od Media jsem byl v Patentu řadový člen. Možná s vlivem na repertoár, ale ne na výkon kapely...

Tonda mě oslovil ještě jednou a mnohem později s žádostí o tvorbu pro kapelu . Nejsem si jistý, pod jakým názvem tehdy kluci hráli. A nejsem si jistý, jestli s nimi byl ještě Roman. V každém případě byli už velmi a velmi vyhraní. Zařadili se do rockové špičky v republice. Ale Tonda byl vždy velmi inteligentní muzikant. Pamatuji si, jak mi jednou vysvětloval u jedné mé harmonie, že tenhle tón u basy si můžete dovolit jenom ABBA. Na tzv. rockera velmi dobrý a potřebný rozhled. On věděl, že kapela vždy potřebuje ještě něčím vyčnívat z té kvality výborné rockové muziky. Už jsme se ale nedohodli, hodně už jsme se v našich hudebních směrech rozcházeli...

V dobách největší slávy letěla autorská raketa Patentu na tři motory. A ještě měla záložní motor Jirkovo Malšovského osvědčených světových pecek. Některé písně odtáhly motory dva nebo jenom jeden, ale potom vždy následovala silová i směrová korekce. Většinou a po dlouhou dobu vedla vzhůru. I skupina Europe je totiž také něco úplně jiného než Final Countdown...

V mé popatentovské éře jsem prožil dvě smutná setkání. Vzal jsem tátu a strejdu herce Jiřího Mádla na zábavu do Nové vsi. O Patentu slyšeli hodně a byli zvědaví. Přišli jsme zadem do menšího, mě velmi známého sálu. Tam snad ani nebylo jeviště. Hrálo se, tuším, na malém vyvýšeném pódiu. Motali se tam mezi bednami více méně ožralí lidé, různě do sebe zavěšeni a vydávali tu hlasitější, tu méně hlasitější zvuky, z nichž se některé blížili dokonce lidským. Viděl jsem Jirku, který místo toho, aby měl někde pořad o Dylanovi, doplněný muzikou Patentu a povídáním o něm, se snažil rozrazit mraky kouře a hrát tak, aby mu nevráželi do kytary. Slyšel jsem Romana, který plnil sál svým nezaměnitelným hlasem pro to, aby ho kolem půlnoci poslouchal snad jen Tomáš za osvětlovacím pultem a pár ještě trochu střízlivých fanynek. Nikdo si ho nemohl znovu a znovu pouštět na desce Patentu. A Patent se mezitím dusil na cestě do Kalvárie...

To druhé ještě smutnější. Na hřbitově v Budějovicích na pohřbu Tondy. Stáli jsme s Ivou stranou. Beránkovi už jsme kondolovali dávno předtím. Měli jsme respekt ke všem lidem, kteří se přišli s Tondou rozloučit. Patent zemřel...

Na hřbitově mám zvyk na rodinných hrobech sebrat staré ohořelé svíčky a ty, které jdou ještě zapálit, zapálím. To samé dělám na hrobech biskupů. Když odcházím domů, jdu kolem posledního hrobu, kde to dělám také. U paní Coufové a Tondy...

Dne 09.04.14 v 10:13 aktualizoval Martin VXL Marek

Motto:
Toto nejsou klasické webovky kapely. Ani dokument úspěšného hudebního souboru. V žádném případě revival. Nejsou to příběhy lidí, na něž by se nemělo zapomenout. Není to e-kniha o Patentu. Ani memento pro mladé lidi, aby neměnili svobodu za dotované jídlo a opití levným rohlíkem poslouchali zakázanou hudbu v dotovaném teple betonového stejnokroje. Toto je hudební Román, který se právě Doležel v mém domácím archívu..., M.Marek
Středobodem mého hudebního života je Patent:
Jiří Malšovský - zpěv, akustické kytary
Roman Doležal - zpěv, flétna
Martin Marek - klávesy
Zbyšek Raška - bicí, perkuse
Zdeněk Couf - baskytara, zpěv
Antonín Couf - kytara, foukací harmonika, kapelník
Skladby Patentu a jeho autorů by neměly upadnout v zapomnění. Měly by zůstat jako slyšitelné volání lidí, kterým jejich lásku k hudbě přibila světská moc na kříž. Volání muzikantů, kteří nemohli pokračovat ve své umělecké dráze tak, jak by sami chtěli.

Stránky hudebního archívu VXL se pokouší mimo jiné i virtuálně revitalizovat dobovými dokumenty nebo autobiografickými příběhy život tohoto hudebního meteoru a skoro až zázračného lidského kroužení kolem něj. Mezi poslední aktualizované články patří:

Nedodělané písně
21.01.2017, informace o písních Patentu
Figurky a DRC (Raška)
19.11.2016, Diskografie ukázka
Zbyšek Raška
19.11.2016, informace o obsazení Patentu
Úvodem
21.08.2016, všeobecné informace
Oceans (Doležal)  
16.04.2016, Diskografie prodej
Michael Gyepes
16.04.2016, informace o hostech
Jitka Charvátová
16.04.2016, informace o hostech
Truffaldino NEW
07.03.2016, informace o písních Patentu
Další články....