<<   <   obsah   > >>

Zdeněk Couf

Beránek je dobrá duše. Přezdívku si nese již odmala. Byl to druhý muž v hierarchii rodiny Coufů. Po smrti tatínka muselo na Tondu logicky přejít spoustu rodinných záležitostí. Ujal se toho se ctí i když určitě se mu někdy pod tíhou odpovědnosti za rodinu a posléze za kapelu dobře nedýchalo. Nikdy si ale nestěžoval. Ale zpátky k Beránkovi...

Beránek je prapůvodcem mého a později Romanovo napojení na bratry Coufy, Jirku a Zbyška. Já už si nepamatuji z jakého důvodu přešel uprostřed studií na českobudějovickou strojní průmyslovku. Pravděpodobně byla důvodem lepší dosažitelnost budějovické školy než té ve Strakonicích, kde začal původně studovat. Ale je fakt, že tam jsme se v jedné třídě potkali a tam začaly i naše první hudební kontakty. Já ho ale paradoxně ze školy vlastně vůbec neznám. V době studií už jsem působil v muzice a moc jsem se vyučování neúčastnil.

Beránek stále zrál a i dnes stále zraje. Opravdu jako víno. Ve hře na basu, ale i ve zpěvu...

Je paradoxní, jak se jednotlivé hudební směry mohou vzájemně ovlivňovat. Mou celoživotní kacířskou myšlenku, že Nezmaři jsou právě tam, kde jsou, protože je Tonda Hlaváč v podstatě rocker a právě ta šlapavost je vysunula nad hladinu ostatních folkových kapel, si dovolím zrcadlově použít i zde. Beránkova nádherně poslouchatelná melodická basa je v základech možná také od folkaře. I když se rockově vyvíjel pod vlivem Tondy, je schopen zahrát cokoliv a s kýmkoliv. A také to mnohdy v praxi dokazoval. Byl k tomu se svou povahou předurčen...

Když nám Tonda udělal nabídku, abychom i s ním a Romanem přešli z pod křídel Okresního kulturního střediska do Coufů prádelny, padlo s tímto rozhodnutím několik dominových kostek. Některé na správnou, některé možná ne na úplně optimální stranu. Získali jsme teprve teď Zbyška a to se později ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí. Ztratili jsme drahé klávesy a trvalo dlouho, než jsme si mohli koupit nové. Právě Beránek se mnou nezištně se svým autem absolvoval mnoho předzábavových cest na Hlubokou, ke klávesákovi spřátelené skupiny Sirael, který nám laskavě půjčoval svůj keyboard. Když jsem neměl čas, zařídil všechno dokonce bez mé přítomnosti. Naším přechodem jsme získali relativně silného sponzora, který nám půjčoval na zábavy důležitou dodávku a vůbec za námi stál, ale tehdejší producentství a hudební život probíhal právě mezi Kulturními středisky, domy mládeže a odbory kultury. O toto jsme přišli. Dnes každý ví, jak důležité je pro každou kapelu být u správného člověka. Tak to prostě je. Nebyli jsme zaprodáni za nic nečestného, dělali jsme pořady pro město. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že jsme nebyli, mimo snad hraním klukům, kteří šli na vojnu, nijak politicky svázáni.

Beránka rád poslouchám dodnes. Často ho vídám, jak vystupuje s velkým Klimem v orchestru Lidové školy umění. Do nedávna jsme se ale velmi málo potkávali. Řízením Božím se to stalo po několika dlouhých letech v Ternu, abychom mu mohli kondolovat těsně po Tondově smrti. Byl velmi překvapený, jaký vztah chovala celá naše rodina k Tondovi. Od mých rodičů, když ho kdysi moje mamka díky svému bílému plášti navštěvovala v nemocnici, až po mou Ivu, která se nechtěně zúčastnila rozhovoru, který velmi fundovaně vedl Tonda na téma hraní a zábavy opět s mými rodiči.

Potěšujícím, i když přesto také překvapením, bylo pro mně naopak poděkování od Beránkovo sestry, že jsem se zúčastnil Tondova pohřbu. Jenom jsem nerozuměl, když říkala, že to bylo překvapení. Proč bych ale neměl přijít?

Kdo se trochu blíže vyzná v muzice ví, jak těžké je pro basáka zpívat. Beránek to nejen dokázal, ale dokázal to velmi dobře! Zkuste si to s Petrem Kolářem, už v jeho plné síle a to si ani neberte tu basu! Sám Petr Kolář, pokud mohu mluvit za něj, resp. pokud mohu napsat, co si myslím, nedá do dnešních dnů na Beránka dopustit...

Dne 29.05.15 v 23:55 aktualizoval Martin VXL Marek

Motto:
Toto nejsou klasické webovky kapely. Ani dokument úspěšného hudebního souboru. V žádném případě revival. Nejsou to příběhy lidí, na něž by se nemělo zapomenout. Není to e-kniha o Patentu. Ani memento pro mladé lidi, aby neměnili svobodu za dotované jídlo a opití levným rohlíkem poslouchali zakázanou hudbu v dotovaném teple betonového stejnokroje. Toto je hudební Román, který se právě Doležel v mém domácím archívu..., M.Marek
Středobodem mého hudebního života je Patent:
Jiří Malšovský - zpěv, akustické kytary
Roman Doležal - zpěv, flétna
Martin Marek - klávesy
Zbyšek Raška - bicí, perkuse
Zdeněk Couf - baskytara, zpěv
Antonín Couf - kytara, foukací harmonika, kapelník
Skladby Patentu a jeho autorů by neměly upadnout v zapomnění. Měly by zůstat jako slyšitelné volání lidí, kterým jejich lásku k hudbě přibila světská moc na kříž. Volání muzikantů, kteří nemohli pokračovat ve své umělecké dráze tak, jak by sami chtěli.

Stránky hudebního archívu VXL se pokouší mimo jiné i virtuálně revitalizovat dobovými dokumenty nebo autobiografickými příběhy život tohoto hudebního meteoru a skoro až zázračného lidského kroužení kolem něj. Mezi poslední aktualizované články patří:

Nedodělané písně
21.01.2017, informace o písních Patentu
Figurky a DRC (Raška)
19.11.2016, Diskografie ukázka
Zbyšek Raška
19.11.2016, informace o obsazení Patentu
Úvodem
21.08.2016, všeobecné informace
Oceans (Doležal)  
16.04.2016, Diskografie prodej
Michael Gyepes
16.04.2016, informace o hostech
Jitka Charvátová
16.04.2016, informace o hostech
Truffaldino NEW
07.03.2016, informace o písních Patentu
Další články....