<<   <   obsah   > >>

Festivaly Sokolov

Po účasti na celostátním kole jsem toužil dlouho. Bojovat jsem začal již s Mediem v roce 1979 a 1980, pokračoval s Patentem v roce 1981 a konečně v roce 1982 a 1983 nastal průlom ve formě vítězství v krajských kolech. Po většinou perných bojích se spřátelenou kapelou Sirael následovalo pozvání na celostátní festival. Vždy jsme se těšili a vždy to byl zážitek. Někdy to byl bohužel boj i ještě po oficiálním pozvání. Ať už jsou ale tyto festivaly dnes jakkoliv k smíchu, tehdy to byla setkání se špičkovou českou muzikou a nakonec i audio technikou! Bohužel, příliš brzo přišel pro nás zákaz se podobných akcí zúčastňovat.

Asi pro všechny z nás to byl zážitek. Jednak jsme se mohli osobně setkat s lidmi kolem české a slovenské hudby, jednak kolem nás startovali mnohé nové hvězdičky a jejich pozdější úspěchy nebyly úplně k zahození.

Uprostřed fotky je i vítěz jednoho z festivalů Peter Nagy. Úplně vpravo je náš kapelník Tonda Couf. I on přebíral cenu. Na fotce chybí Roman, to on byl v přímém souboji s Peterem Nagym. Bez jakékoliv nafoukanosti a podle svědectví různých členů poroty a organizačního týmu jsme byli vždy uměle trochu potlačeni do pozadí. Dnes už tu skutečnost chápu. Dostali jsme se sice vlastní pílí a bez jakékoliv protekce až na úroveň, kde byli všichni dobří. A abychom se stali ještě lepšími, už rozhodovala úplně jiná kritéria. Dnes je všechno stále a stále stejné. Jenom parametry šoubyznysu jsou už nastaveny jinak...

Osobně děkuji za setkání s Mekym Žbirkou a Laco Lučeničem. Stáli jsme u něj, když se ve studené sokolovské hale chystal po třech dnech koncertů a přejíždění mezi pracujícími s nastydlým hlasem na svou Atlantidu. Poprvé a naposledy jsem ji tam uslyšel, když v poslední sloce nejel nahoru. Jo, Lučenič jenom jako frajer vypadal. Michal David se celou dobu nemohl hnout od dr. Janečka. Byl malý, hubený a hodný. Byli jsme zhruba ve stejném věku, ale my jsme byli svobodní. Nevěřil jsem, že se může někdo pohádat se zvukařem jako pan Tichota ze Spirituálu a to ještě na téma, jestli z nich něco leze nebo neleze. Nevěřil jsem, že režisér Adamec byl tehdy vždy v pohodě a dobře se pod ním dělalo. Nevěřil jsem ani, že existuje příkaz vystřihnout Patent kvůli tzv. nejednoznačným textům z televizního přenosu. Kdybychom nebyli v záběru vidět, jak bereme v závěru předchozí písně do rukou nástroje, asi by nikdo nevěřil, že jsme finálového koncertu zúčastnili. Vlastně na té barevné fotce děkovačky z Květů je to ale vidět...

Dalším svědkem našeho působení v Sokolově jsou bezpochyby dodnes bezvadně fungující Nezmaři. Všimněte si obrázku i seznamů účastníků, jak blízko jsme byli v tom kvantu kapel skoro vedle sebe. A potom také z dnešního pohledu zajímavého rozdílu v sestavě Nezmarů. Jinak jsou uvedeni v textu a jinak je vidíme na fotce. Tam už jsou celkem podivuhodně v dodnes známé sestavě. Samozřejmě místo Yvety Kolářové je Šárka Benetková:

Festivaly v Sokolově byly podivuhodným bojem mezi snahou poslat nás do celostátních kol, protože to svým způsobem znamenalo zviditelnění kulturních krajských činovníků a jejich údajné práce v kraji na celostátním fóru a snahou celostátní poroty nás tzv. nějak odměnit a potom hlavně uklidit a utišit. Článek, který záhadným způsobem utekl tehdejším cenzorům a vyšel pravděpodobně právě z výše uvedených důvodů právě v krajském deníku možná tyto skutečnosti vystihuje nejlépe. A úsměvné vysvětlení. Uvedená píseň Půjdem dál je Rajský bál v plné parádě. Autorem textu je samozřejmě Patent, jenom ve světové premiéře existuje jiný autor názvu písně! Bez Tondy Hlaváče z Nezmarů bychom totiž do finále s Rajským bálem nepostoupili. Každému z mladých, který uvěří kladným báchorkám o minulém režimu, by toto snad mělo postačit...!

Ale i seznam dalších účastníků v anketě finalistů je z dnešního pohledu zajímavý. Opravdu dobrá společnost:

Dne 04.01.15 v 11:05 aktualizoval Martin VXL Marek

Motto:
Toto nejsou klasické webovky kapely. Ani dokument úspěšného hudebního souboru. V žádném případě revival. Nejsou to příběhy lidí, na něž by se nemělo zapomenout. Není to e-kniha o Patentu. Ani memento pro mladé lidi, aby neměnili svobodu za dotované jídlo a opití levným rohlíkem poslouchali zakázanou hudbu v dotovaném teple betonového stejnokroje. Toto je hudební Román, který se právě Doležel v mém domácím archívu..., M.Marek
Středobodem mého hudebního života je Patent:
Jiří Malšovský - zpěv, akustické kytary
Roman Doležal - zpěv, flétna
Martin Marek - klávesy
Zbyšek Raška - bicí, perkuse
Zdeněk Couf - baskytara, zpěv
Antonín Couf - kytara, foukací harmonika, kapelník
Skladby Patentu a jeho autorů by neměly upadnout v zapomnění. Měly by zůstat jako slyšitelné volání lidí, kterým jejich lásku k hudbě přibila světská moc na kříž. Volání muzikantů, kteří nemohli pokračovat ve své umělecké dráze tak, jak by sami chtěli.

Stránky hudebního archívu VXL se pokouší mimo jiné i virtuálně revitalizovat dobovými dokumenty nebo autobiografickými příběhy život tohoto hudebního meteoru a skoro až zázračného lidského kroužení kolem něj. Mezi poslední aktualizované články patří:

Nedodělané písně
21.01.2017, informace o písních Patentu
Figurky a DRC (Raška)
19.11.2016, Diskografie ukázka
Zbyšek Raška
19.11.2016, informace o obsazení Patentu
Úvodem
21.08.2016, všeobecné informace
Oceans (Doležal)  
16.04.2016, Diskografie prodej
Michael Gyepes
16.04.2016, informace o hostech
Jitka Charvátová
16.04.2016, informace o hostech
Truffaldino NEW
07.03.2016, informace o písních Patentu
Další články....