<<   <   obsah   > >>

Konec Patentu

Konec Patentu je víceméně nejlépe zdokumentovanou částí života kapely. Existující novinové články ať už z Rudého práva nebo z Jihočeské pravdy i dodnes asi nejvíce mediálně propírané téma, jsou jasnými svědky událostí. Určitě se k němu ještě různými dokumenty v budoucnosti vrátíme...

Odešel jsem fakticky pár měsíců před zákazem kapely. V té době ale neexistovala jediná indicie takovéhoto postupu! Čtu-li dnes jména, která jsou v článcích uvedena, byl jsem asi jediný z kapely, který znal tyto lidi osobně. Bylo to proto, že v tehdejší době držely faktickou producentskou moc ne agentury, studia nebo různí impresáriové, ale právě šéfové různých kulturních středisek nebo odborů kultury různých stupňů národních výborů. Musel jsem s nimi jednat, když jsme ještě v předpatentovské éře připravovali vlastní pořady. Věděli, že pokud jsem nebyl s něčím spokojený, neváhal jsem je navštívit v jejich kancelářích a poměrně tvrdě své názory obhajovat. Pamatuji si, že tehdejší ředitel OKS tajemně zjišťoval, jestli nemám nic společného s mým jmenovcem, který byl tehdy celkem známým příslušníkem budějovické kriminálky.

Muselo to být tehdy asi hodně rozporuplné nebo přišel nějaký významný příkaz z Prahy. Na jedné straně jsme měli už z dob Média velmi dobré vztahy s českobudějovickým rozhlasem, takže jsme jako neznámá kapela mohli obratem ruky začít nahrávat, měli jsme i dobré vztahy s vedením českobudějovické kultury, protože opět díky zkušenostem z Media jsme se ihned a tentokrát vítězně zúčastňovali krajských kol festivalů politické písně. Já jsem ještě na začátku mého působení v Patentu pracoval pro městské kulturní akce. Teprve po dobrovolném odchodu do Coufů prádelny jsme museli odevzdat drahé klávesy, která nám zakoupilo Okresní kulturní středisko.

V té době totiž nijak jinak hudbu dělat nešlo. Mám-li upřímný, tak ano, v undergroundu. Smekám před těmi muzikanty, ale oni měli úplně jiný, možná i vyšší zájem. My chtěli bavit sebe a lidi a to se prostě dělalo takhle. Neplánovali jsme být rebely, ale ani jsme nikomu nelezli do zadku. Vedle nás vystartoval Petr Nagy. Vyhrál Sokolov. Jeden z porotců za mnou přišel a říkal mi, že jsme měli vyhrát my. Ale prý Peter Nagy má vlivného tatínka, takže to museli udělat takhle. Řekl mi, že jeho tatínek je ředitel Slovenského rozhlasu. Já si myslím, že jeho tatínek byl stíhací pilot. Je mi to v zásadě v jedno. Peter se k nám choval velmi hezky, nepůsobil v žádném případě jako protěžovaný chlapeček. Vyberte si. Za pár měsíců po festivalu udělal bez diskusí kvalitní píseň Profesor Indigo a bylo to.

V každém případě se opět ukázala nesmrtelná moc hudby. Tolik režimů, státních zřízení nebo jedinců si už usurpovalo moc o ní rozhodovat. Je předurčena člověku Bohem...

Jsem rád, že jsem o Peterovi v březnu napsal přesně tak, jak jsem napsal. Zázračné Petriho misky stále naplno fungují a kruhy kolem mne se stále uzavírají. Takže rivalové ze Sokolova vypadali v květnu 2009 zhruba takhle a já pouze dalším obrázkem dokládám, že článek z 3.3.2014 jsem dne 4.4.2014 jenom a jenom doplnil a ani slovo v něm nezměnil a už vůbec jsem netušil, že takové fotky existují. Nejenom hudba je předurčena člověku Bohem a jsem moc rád, že ten konec nemohl být až tak úplný konec. Ještě větším optimismem a vírou ve spravedlnost mě však naplňuje skutečnost, že tito dva zpěváci se poprvé setkali sice každý jinak, ale přesto oba podobně zkrouceni komunistickým režimem na Festivalu politické písně v Sokolově, druhé setkání již ale proběhlo mezi dvěma svobodnými lidmi v Bostonu v USA.

(Pozn. redakce: Fotky jsou použity z facebookového profilu Romana Doležala)

Dne 30.05.15 v 00:09 aktualizoval Martin VXL Marek

Motto:
Toto nejsou klasické webovky kapely. Ani dokument úspěšného hudebního souboru. V žádném případě revival. Nejsou to příběhy lidí, na něž by se nemělo zapomenout. Není to e-kniha o Patentu. Ani memento pro mladé lidi, aby neměnili svobodu za dotované jídlo a opití levným rohlíkem poslouchali zakázanou hudbu v dotovaném teple betonového stejnokroje. Toto je hudební Román, který se právě Doležel v mém domácím archívu..., M.Marek
Středobodem mého hudebního života je Patent:
Jiří Malšovský - zpěv, akustické kytary
Roman Doležal - zpěv, flétna
Martin Marek - klávesy
Zbyšek Raška - bicí, perkuse
Zdeněk Couf - baskytara, zpěv
Antonín Couf - kytara, foukací harmonika, kapelník
Skladby Patentu a jeho autorů by neměly upadnout v zapomnění. Měly by zůstat jako slyšitelné volání lidí, kterým jejich lásku k hudbě přibila světská moc na kříž. Volání muzikantů, kteří nemohli pokračovat ve své umělecké dráze tak, jak by sami chtěli.

Stránky hudebního archívu VXL se pokouší mimo jiné i virtuálně revitalizovat dobovými dokumenty nebo autobiografickými příběhy život tohoto hudebního meteoru a skoro až zázračného lidského kroužení kolem něj. Mezi poslední aktualizované články patří:

Nedodělané písně
21.01.2017, informace o písních Patentu
Figurky a DRC (Raška)
19.11.2016, Diskografie ukázka
Zbyšek Raška
19.11.2016, informace o obsazení Patentu
Úvodem
21.08.2016, všeobecné informace
Oceans (Doležal)  
16.04.2016, Diskografie prodej
Michael Gyepes
16.04.2016, informace o hostech
Jitka Charvátová
16.04.2016, informace o hostech
Truffaldino NEW
07.03.2016, informace o písních Patentu
Další články....