<<   <   obsah   > >>

Tomáš Pelech

(Pozn. redakce: Fotka je z Tomova facebookového profilu)

V nedávném soukromém a hezkém emailu mi napsal Tom jednu větu, ze které mě sice trochu zamrazilo, ale během chvíle jsem ji pochopil do posledního písmenka: "Mám na tuhle dobu své vzpomínky a ty se liší od tvých, jako majitele lunaparku a údržbáře atrakcí.".

Při doplňování článku o Tomovi jsem si uvědomil, že jsem odešel z kapely jako od milenky, která mě sice nepodváděla, ale i přes mé výhrady pořád a pořád utíkala na nějaké zábavy a z nich se čím dál tím častěji vracela více a více nalitá. Chtěl jsem to jinak. Nebyl to pro mě rozchod jednoduchý, zvlášť později mě chyběla. Do té doby ale byla pro mně všechno, celý můj život. A ještě jednu vzpomínku mám. Nikdy jsem vnitřně nekastoval lidi v kapele. Bylo to moje prostředí, moje okolí.

Čím více v současné době mluvím s klukama z kapely, zdá se mi, že to děvče nejenom ovládlo, ale nakonec i podvedlo úplně všechny. Tam už není stesk. Jenom jakási pachuť vzpomínek a snaha nevracet se k tomu, co bylo. O to raději se teď opět k článku o Tomovi vrátím...

Tomáš Pelech podobně jako Tomáš Halla nebo i Láďa Faktor a Čenda Lohonka, patřil nejen podle rozhlasových slov Tondy Coufa k tzv. technickému personálu kapely Patent.

Osobně si myslím, že Tomáš Pelech byl i jeho velmi stálá a dobrá duše a hlavně kluk pro všechno. Jeho doménou byla později spíše světla. Dotáhl tuto svou činnost k praktické dokonalosti. Tom byl dobrá nálada a pan Šprýmař. Od předělání stařičkého textu hraběte Draculy, který mj. Beránek dodnes umí i pozpátku, až po hrátky s dvoukilowatovým světlem těsně před sítnicemi znaveného Jirky Malšovského.

Tomáš byl vychovaný spolu s Romanem Doležalem sídlištěm na Lidické a dal bych za to ruku do ohně, že on byl v zásadě ten "nejtvrdší kluk" v kapele. Sice se v Budapešti jako jediný zhroutil při příchodu Freddieho Mercuryho na jeviště, ale to je přece naprosto pochopitelné! Pokud existuje opravdový protipól k termínu muže v umění jako rozmazlané dámičky, Tomáš stojí právě na té druhé straně břehu.

U všech muzikantů se zmiňuji o rodičích. I u druhého z techniků Tomáše Hally. U Toma Pelecha mně napadá pouze jediné slovo. NUGÁT. Pokud přišel táta Pelech domů z restaurace, kde "asi" něco špatného snědl a musel si tam potom celý večer "rovnat" žaludek, doma už mu většinou bylo bezva. Otevřel ledničku, rozbalil kostku Masoxu a právě se slovem "nugát" ji labužnicky pozřel...

Tak Tome, díky za všechnu dřinu! Doufám, že před jízdou autem stále zůstáváš pouze u piva, protože dobře víš, že s tvrdým se jezdit nesmí. Ačkoliv v hotelu Sokolově jsi mě nenechal před zásadním hudebním výkonem mé kariéry pořádně vyspat, jak jsi s tím "tvrdým" jezdil (Pozn. redakce: Sem patří několikanásobný smajlík). I když tam to bylo vůbec jako na dálnici. Jo a doufám, že se Ti i teď zase šibalsky zablesklo za "lennonkami"!

A pro úplné Tomovo vykreslení ještě typická citace vztahující se k úvodní fotce našeho webu:

"No a každá ta basová bedna vážila asi metrák. Ale tohle je kombinace Patenťáckýho cajku s Čendovo (Pozn. redakce: soběslavský zvukař Lohonka) . Ty dole dělal 100% Beránek a o patro vejš je system Marten, 250w ElectroVoice magnetem dopředu. Ty měly asi tunu. Hodinu to člověk tahal a stavěl, pak konsorcium znalců to dvě hodiny zapojovalo a ozvučovalo a když se spustilo, tak se k tomu rozsvítilo, vylítly pojistky v celý vesnici a bylo po prdeli...".
(Pozn. redakce: Text použit z facebookového profilu Romana Doležala)

Dne 04.01.15 v 11:01 aktualizoval Martin VXL Marek

Motto:
Toto nejsou klasické webovky kapely. Ani dokument úspěšného hudebního souboru. V žádném případě revival. Nejsou to příběhy lidí, na něž by se nemělo zapomenout. Není to e-kniha o Patentu. Ani memento pro mladé lidi, aby neměnili svobodu za dotované jídlo a opití levným rohlíkem poslouchali zakázanou hudbu v dotovaném teple betonového stejnokroje. Toto je hudební Román, který se právě Doležel v mém domácím archívu..., M.Marek
Středobodem mého hudebního života je Patent:
Jiří Malšovský - zpěv, akustické kytary
Roman Doležal - zpěv, flétna
Martin Marek - klávesy
Zbyšek Raška - bicí, perkuse
Zdeněk Couf - baskytara, zpěv
Antonín Couf - kytara, foukací harmonika, kapelník
Skladby Patentu a jeho autorů by neměly upadnout v zapomnění. Měly by zůstat jako slyšitelné volání lidí, kterým jejich lásku k hudbě přibila světská moc na kříž. Volání muzikantů, kteří nemohli pokračovat ve své umělecké dráze tak, jak by sami chtěli.

Stránky hudebního archívu VXL se pokouší mimo jiné i virtuálně revitalizovat dobovými dokumenty nebo autobiografickými příběhy život tohoto hudebního meteoru a skoro až zázračného lidského kroužení kolem něj. Mezi poslední aktualizované články patří:

Nedodělané písně
21.01.2017, informace o písních Patentu
Figurky a DRC (Raška)
19.11.2016, Diskografie ukázka
Zbyšek Raška
19.11.2016, informace o obsazení Patentu
Úvodem
21.08.2016, všeobecné informace
Oceans (Doležal)  
16.04.2016, Diskografie prodej
Michael Gyepes
16.04.2016, informace o hostech
Jitka Charvátová
16.04.2016, informace o hostech
Truffaldino NEW
07.03.2016, informace o písních Patentu
Další články....