<<   <   obsah   > >>

Sokolov odborně

Informační systém Masarykovy univerzity Archiv závěrečné práce Zdeněk Flam Filosofická fakulta.
Obhajoba proběhla 15. 6. 2010, práce byla úspěšně obhájena.
Vedoucí: PhDr. Aleš Opekar, CSc., ÚHV FF MU:

Jubilejní X. ročník festivalu se konal na počest III. sjezdu SSM ve dnech 10. – 13. února 1982.

Při slavnostním zahájení se jako poděkování za dlouholetou práci předávala vysoká svazácká vyznamenání – zlaté, stříbrné a bronzové medaile Za socialistickou výchovu, a to zasloužilým pracovníkům, organizátorům, zpěvákům, textařům, hudebním skladatelům a novinářům. Osmadvacet z nich si odneslo zlatou medaili, mezi nimi také Miroslav Španiel, Jiří Malásek, Jaroslav Dvořák, Jindřich Brabec, Petr Janda, Karel Černoch, Václav Neckář a ředitel HDKT Václav Kaněra. Pro zajímavost se hodí dodat, že jedna z autorek již zmiňované opsané odborné práce Dějiny politické písně na Sokolovsku – ze zmínky v textu ovšem nevyplývá, která z nich – zde také dostala stříbrnou medaili Za socialistickou výchovu. Kromě již tradičních seminářů se konala výstava pod názvem „Píseň pomáhá bojovat, stavět a žít“, „která připomněla desetiletý vývoj sokolovského festivalu, stručně ukázala na angažovanou píseň ve světě, na vzájemné ovlivňování angažované písňové tvorby a také poukazovala na gramofonové desky s angažovanou tvorbou našich skladatelů, textařů a interpretů.“ Amatérská soutěž probíhala na dvou místech, v Březové u Sokolova a v Horním Slavkově. Vybraní účinkující postupovali do finále. Úvodní i závěrečný koncert přenášela v přímém přenosu Československá televize. Co se týče závěrečného koncertu, byla „škoda, že ač to byl koncert atraktivní, rozhodně nebyl reprezentativní – a to především proto, že jen minimálně odrážel amatérskou tvorbu, přestože právě ta je těžištěm festivalu.“. Na tomto koncertě vystupoval z amatérů pouze Peter Nagy s vítěznou písní Nagasaki. Zahraniční interpeti vystupující na IX. Festivalu byli tito (celkem 80 ze třinácti zemí): Verasy (SSSR), Primaner (NDR), Maslerski - Zlatev (Bulharsko), Los caňas (Kuba), Liisa Tavi (Finsko), Céol Saothair (Irsko), Červený květ (Afghánistán), Hvězda vítězství (Etiopie), L. Deeler (NSR), Ašíd (Jemen), Quienteto tiempo (Argentina), sólista z Angoly a Carine Woltzová (Lucembursko). Z domácích interpretů zde vystupovali například Olympic (Okno mé lásky, Jasná zpráva), Václav Neckář, Marcela Králová, Michal David, Vítězslav Vávra, Ivan Mládek, ETC, Pavol Hammel, Marie Rottrová, Spirituál kvintet, Hana a Petr Ulrychovi, amatér Pavol Habera, Roháči, Pohled, Kompot, Vodnáři.

V semifinále soutěže amatérů bylo 34 skupin, ve finále 12 a z nich byli oceněni tito:

1. místo – Peter Nagy (za píseň „Nagasaki“)
2. místo – Antonín Havlíček, Jiří Maule, za hudbu na text Jaroslava Kvasince (za píseň „Ikaros na kolečkové židli“ v podání skupiny Vavřín)
3. místo – Marcel Daniš a Adnrei Turčan (za píseň „Zbeh“ v podání skupiny NO 5)

Zdá se mi vhodné zde ocitovat poněkud sentimentální závěrečné slovo „dispečera všech festivalů politické písně“, ředitele HDKT Václava Kaněry, otištěné ve festivalovém Zpravodaji, jenž při příležitosti jubilejního ročníku festivalu shrnul uplynulých deset let trvání festivalu: „Ohlédnout se za deseti lety Festivalu politické písně není věc lehká. Člověk začne vzpomínat a psát se mu nechce, protože je toho skutečně mnoho a převážně pěkného.Vzpomínat hlavně na ty se kterými připravuje festivaly od začátku. Práce to byla pěkná, i když se někdy vyskytly problémy, ale ty se vždycky podařilo v dobré partě vyřešit. Některé větší diskuse jsme vedli s výtvarníky scény, a to je zajímavé hned v počátcích, kdy jsme muzicírovali ještě v HDKT. Tenkrát jsme scénu nedali vyrobit podle návrhu, a když ji přivezli hotovou, tak jsme měli problém dostat ji na velký sál. Nebo, když byl emblém makový květ s kytarami, tak jsem museli absolvovat kurz geometrie , abychom rozdělili kruh přesně podle nákresu. Takových případů, legračních i do vzteku, bylo nespočet, ale vše se podařilo v kolektivu nadšenců zvládnout. To je jeden z kladů, člověk s festivalem vlastně ani nestárnul. S léty docházelo k soustavnému zkvalitňování programu i rozsahu celého festivalu, jsou zvány i zahraniční soubory ke konfrontaci tvorby politické písně. Zrodily se krajské festivaly i okresní přehlídky, a politická píseň se dostává stále více do repertoáru amatérskách skupin. I když každým rokem se mění hlavní motto, nemění se ústřední myšlenka: politickou písní bojovat proti válce a agresi, za mír a přátelství mezi národy na celém světě. Věřím, že i sokolovský festival k dosažení těchto cílů v dalších ročnících přispěje co nejvíce.“

Tamtéž je uvedena stručná rekapitulace deseti ročníků FPP:

  1. Uplynulých deseti ročníků FPP se zúčastnilo 365 skupin a 71sólistů z ČSSR a 84 zahraniční skupiny z 28 zemí všech kontinentů kromě Austrálie.

  2. Za deset let prošlo přijímacím střediskem festivalu v Hornickém domě kultury a techniky 9 825 osob.

  3. Mezi původně amatérské účastníky festivalu patří dnes známé profesionální skupiny jako Spirituál kvintet, Kantoři, Variace. 4. Z písní, které zazněly ze sokolovského pódia se staly nejvíce známými: Bylo ráno /V. Neckář/, Únos, Mám chuť žít /Olympic/, Válku ne /M. Rotrová/, Doktor /J. Wykrent/, Až /Katapult/, Penzion blues /K. Zich/, Nagasaki /P. Nagy/, Mláďatá /Elán/.

XI. ročník FPP 1983 „Písní za mír“ Festival se konal ve dnech 10. – 12. února

Již 9. února se uskutečnil koncert solidarity v Kraslicích a v HDKT seminář. Po výtkách týkajících se předchozích ročníků pořadatelé rozhodli o nižší účasti profesionálů na festivalu, který měl být zaměřený hlavně na amatérskou tvorbu. Proto vystupovalo pouze několik málo profesionálů, mezi nimi například Jaroslav Wykrent, Věra Špinarová, Spirituál kvintet. Hvězdou festivalu se stal nový objev, čerstvý Zlatý slavík Miroslav Žbirka a skupina Limit.

Z domácích třiatřiceti amatérských skupin vystupovali například Natural, Patent, Nezmaři, Punc. Žánrově poprvé převažovala beatová a rocková hudba nad folkem a country, což obecenstvo přijalo s nadšením. Ze zahraničích skupin se představily Arbaitervolk (NDR), Khaled Haber (Libanon), Banda tepeuani (Salvador), Ballada (SSSR), Plamak (Bulharsko), Kom-teatteri (Finsko).

Amatérská soutěž dopadla takto:

1. místo – Keks (za píseň „Libanon“)
2. místo – Ventil RG (za píseň „Radšej budem dnes aktívny, ako zajtra radioaktívny“)
3. místo – Eva Wolframová (za píseň „Náš kamarát“)

Cenu deníku ÚV SSM Mladá fronta za nejlepší protiválečný text získala skupina Pohled.

Cena diváků:

1. místo - Patent
2. místo – Horizont
3. místo – Ventil RG

Čestná uznání byla udělena těmto skupinám a jednotlivcům:

Reflex – za text písně „Květinové blues“
Patent – za bezprostřední hudební projev ve skladbě „Půjdem dál“
Spektrum – za interpretaci soutěžní písně
Nezmaři – za interpretaci písně „Představy“
Fúzači – za píseň „Rodná zem“
Natural – za píseň „Co s tím uděláš“
SBM – za píseň „Spálená“
Jiřímu Tušlovi – za text k melodii Petra Hanniga „Píšu po zdech křídou“ v podání skupiny Akcent

Stejně jako v dřívějších ročnících se pořádala sezení a jamování hudebníků. Zde docházelo také k rozhovorům na téma politické písně a samotné koncepce festivalu: „Novináři si tu s funkcionáři vysvětlili, proč některé hudební skupiny, které se dobře umístily v krajských kolech festivalu, nepostoupily do Sokolova. Organizátoři krajských kol soutěžícím často nevysvětlili anebo nezdůraznili statut festivalu. Tato celostátní přehlídka má výběrový a ne postupový charakter. Dramaturgická komise proto nevybírala skupiny podle jejich umístění, ale podle toho, jak jejich písnička odpovídala zaměření festivalu.“ Postupovalo se z okresního do krajského kola, jehož vítězové postupovali do Sokolova. Ale „neplatilo právo paritního zastoupení: kraj, v němž se objevilo víc kvalitních adeptů, jich také více mohl vyslat.“. „Na těchto sezeních se také probíraly trvající bolesti sokolovského festivalu. Ať už to bylo nepříliš dobré ozvučení prvních dvou koncertů, anebo to, že řada skupin v textech rázně řeší všesvětové problémy, a jako by při tom zapomínala na maličkosti našeho každodenního života. Maličkosti, které může měnit každý z nás.“ Ani po jedenácti letech se ještě úplně nevyjasnil koncept festivalu, jako by soudruzi stále nevěděli co chtějí – pokud vystupovalo málo profesionálů, byl problém v tom, že amatérská vystoupení bývala většinou příliš amatérská. A když vystupovalo více profesionálů, dálo se tak na úkor amatérů, a festival měl být přece jen zaměřený hlavně na amatérskou tvorbu. Byly-li písně příliš všední, týkající se každodenního života, jevily se málo angažované, a naopak písně s celosvětovým záběrem se zdály moc odtažité, nic neříkající, bezduché a plné prázdných klišé. A tak se na festivalu politická píseň stále hledala, avšak stále marně: „Záměrem je tedy politickou píseň neobjednávat, spíš ji nacházet tam, kde vzniká spontánně, a pomáhat ji rozšiřovat. Asi tak by se mohla změnit nenormální situace, kdy nejangažovanější písničky se skládají a zpívají jaksi mimo Sokolov.“

Dnes již můžeme otevřeně říci to, co tehdy nejspíše věděli všichni, jen se o tom nesmělo otevřeně mluvit – chyba totiž nebyla v účinkujících, ale v tom, že jako výsledek politických a propagandistických snah KSČ byla násilně vytvářena umělá potřeba angažované písně, zatímco pracující lid (a tedy i účinkující) tuto potřebu nijak nepociťoval. A poněvadž se jednalo hlavně o amatérský festival, kde vystupovali lidé, kteří hráli, protože je to bavilo, nevznikalo tam téměř žádné (z hlediska KSČ tolik požadované) podhoubí pro vznik skutečně angažovaných písní, a to tím spíše, že neexistovala ani přesná představa, jak by taková píseň měla vypadat.

Příkladem správně angažované písně je vítězná píseň skupiny Keks „Libanon“:

„Kdysi tichá mírná země,
 probouzela vůni ve mně
Tajných dálek nekonečných,
k splnění snů neskutečných,
Všude zeleň, krásná města,
do života nová cesta
Sladká vůně Orientu,
změnila se, žaluj světu

Libanon, Libanon, Libanon
Náhlé místo slunce šero,
v noci strach a ráno dělo
Kdysi zeleň krásné město,
není měkké jako těsto
Zvedne pěst a vrátí světu,
sladkou vůni Orientu
Tahle tichá mírná země,
probudila obdiv ve mně
Co dokáže lidská hrdost,
vrátí dětem smích i radost
Izrael co ještě umí, používat tanky, pumy
S tichým ano mocných pánů,
svět však nahlíd do tajných plánů.“

 

 

Dne 18.12.15 v 22:41 aktualizoval Martin VXL Marek

Motto:
Toto nejsou klasické webovky kapely. Ani dokument úspěšného hudebního souboru. V žádném případě revival. Nejsou to příběhy lidí, na něž by se nemělo zapomenout. Není to e-kniha o Patentu. Ani memento pro mladé lidi, aby neměnili svobodu za dotované jídlo a opití levným rohlíkem poslouchali zakázanou hudbu v dotovaném teple betonového stejnokroje. Toto je hudební Román, který se právě Doležel v mém domácím archívu..., M.Marek
Středobodem mého hudebního života je Patent:
Jiří Malšovský - zpěv, akustické kytary
Roman Doležal - zpěv, flétna
Martin Marek - klávesy
Zbyšek Raška - bicí, perkuse
Zdeněk Couf - baskytara, zpěv
Antonín Couf - kytara, foukací harmonika, kapelník
Skladby Patentu a jeho autorů by neměly upadnout v zapomnění. Měly by zůstat jako slyšitelné volání lidí, kterým jejich lásku k hudbě přibila světská moc na kříž. Volání muzikantů, kteří nemohli pokračovat ve své umělecké dráze tak, jak by sami chtěli.

Stránky hudebního archívu VXL se pokouší mimo jiné i virtuálně revitalizovat dobovými dokumenty nebo autobiografickými příběhy život tohoto hudebního meteoru a skoro až zázračného lidského kroužení kolem něj. Mezi poslední aktualizované články patří:

Nedodělané písně
21.01.2017, informace o písních Patentu
Figurky a DRC (Raška)
19.11.2016, Diskografie ukázka
Zbyšek Raška
19.11.2016, informace o obsazení Patentu
Úvodem
21.08.2016, všeobecné informace
Oceans (Doležal)  
16.04.2016, Diskografie prodej
Michael Gyepes
16.04.2016, informace o hostech
Jitka Charvátová
16.04.2016, informace o hostech
Truffaldino NEW
07.03.2016, informace o písních Patentu
Další články....